Směřování výchovy

Evoluce nás vybavila mnoha nástroji k tomu, jak přežít nedostatek, ale skoro žádnými ke zvládání nadbytku. Naše děti se potýkají s nadbytkem sladkého, slaného, informací, zábavy, možnostmi, jak si vydělat a také jak utratit peníze. Dětem už tedy nestačí jen schopnost zdroje získávat, ale také dovednost s nimi rozumně nakládat. Potřebují se umět rozhodovat, vybírat si z více možnosti, aby se nebály si dopřát, co je těší, ale stejně tak si uměly odepřít to, čeho by mohlo být přes míru.

Představy rodičů o tom, co je v rodičovství „normální“, se často střetávají. Tyto mnohdy diametrálně odlišné pohledy nás nutí zamýšlet se nad tím, co je vlastně cílem při výchově našich dětí.

Od nás jako rodičů se očekává, že naučíme děti tradiční dovednosti sebeobsluhy a orientace, tedy najíst se, zavázat si tkaničku, nakoupit si v obchodě, umět si uvařit, vědět, že bankomat není tiskárna na peníze nebo že se nejezdí bez jízdenky. Děti se však vychovávají stejnou měrou i ve chvíli, kdy mají volno, kdy jim nezasahujeme do toho, co právě dělají. Vychovávají se mezi sebou a zkušenostmi s dalšími lidmi, veřejným prostorem a především našimi nevědomými reakcemi. Nejde tedy jen o okamžiky, kdy záměrně řídíme jejich chování, říkáme jim, co mají dělat, poučujeme je, trestáme je nebo je odměňujeme. Taková byla představa o výchově možná tak v 19. století.

Současné poznatky o fungování mozku, vývoji dítěte a přechodu do dospělosti ukazují, že více než to, co dětem říkáme, děti ovlivňuje to, jak s nimi žijeme. Je-li rozpor mezi tím, co žijeme a co říkáme, děti to okamžitě vycítí. V dětech vzniká zmatek, co se od nich vlastně chce, a můžeme jim tak narušit sebedůvěru v to, že rozumí světu kolem sebe a že v něm v dospělosti obstojí.

Není snadné najít cestu, jak děti přivést k tomu, aby se nenechaly paralyzovat strachem z chyb a z mnoha možností, aby uměly zvládat nejen nedostatek, ale také nadbytek, vyznaly se v záplavě informací, které na ně doléhají z médií, i v rychlosti změn, které přinášejí technologie. Dítě může zažívat radost z toho, co všechno už dokáže, a rádo se nové věci učit. Nebo se ale může cítit naopak vystresované, že věci nikdy nezvládne tak, aby bylo okolí spokojené. Tyto prožitky mají vliv na jeho sebedůvěru, jak v dospělosti svůj život zvládne vlastními silami.

Více se můžete dozvědět v knize reDESIGN RODINY PRO 21. STOLETÍ, kterou právě připravuje Institut fyziologické socializace (fyso.cz). Autory jsou Alžběta a Vratislav Hláskovi. Ilustrací do knihy se úžasným způsobem ujal Martin Rybář. Už se těšíme, až kniha spatří světlo světa!