Když dítě nechce roušku

Autorka: Alžběta Hlásková a kolektiv rodičů

Řada rodičů se ptá, jak na situace, kdy dítě nechce nosit roušku. Některé děti to zvládají lépe, jiné hůře. Sbíráme tipy a postupně je sem budeme přidávat, takže se k článku můžete vracet. Tady jsou tipy od rodičů, kterých jsem se ptala:

  • "Nám nejvíc pomáhá u nás, že ji fakt nosí všichni, takže naše Lucinka radostně křičí: "Louška, louška, louška!!!"
  • "Pomohlo, když jsme si hráli na ninjago, aby nikdo nepoznal (ani koronavirus), kdo jsou."
  • "Zkoušela jsem zavazovací roušku i roušku na gumičky přes uši, ale Máťa ji sundá po půl minutě. Jediné, co funguje, je nákrčník přes pusu a nos."
  • "U Samíka funguje jen výhružka, že pak nemůže ven."
  • "Matýsek si rád hraje na policajty. A tak jsme řekli a ukázali v televizi, že policisté nosí roušky. A to fungovalo."
  • "Nechali jsme Aničce pod rouškou dudlík. Teprve pak ji byla ochotná nosit."
  • "Naše Hanička má roušku, která se jí hodí k sukýnce. A taky nosíme roušku všichni, tak to šlo úplně hladce. Až jsem byla překvapená."
  • "Pomohlo, že když přijel děda, měl roušku. A když s ním Verunka chtěla ven, řekl jí děda, že půjdou ven, jen když bude mít roušku. Verunka tak zjistila, že to nechtějí jen rodiče, ale i ostatní."
  • Náš Čestmír si ze starých triček vybral ta, která rozstříháme. Pak jsme společně roušky vyrobili a těšili se, až si je vyzkoušíme. Na jedné straně jsem si z toho pak dělali legraci, ale na druhou stranu jsme zdůrazňovali, že to je nutné a důležité."

Jak to prosadit, když nic nezabírá

Může to ale být také otázkou toho, že dítě zkouší, jak pevně držíte hranice. Pak je dobré použít naše tři sloupečky pro nastavení hranic z knihy (re)Design rodiny pro 21. století, kapitola Nastavení hranic:

  1. Promyslete si tedy nejdříve, jak jste vy sami přesvědčeni, že dítě má mít roušku. Když sami nadáváte, že to je blbost a že v tom je vedro, těžko přesvědčíte dítě. Zkontrolujte svoje tělo, jestli nemáte sami dopředu pochybnosti či obavy, že dítě odmítne to, co mu řeknete. Jakmile rodič není pevný (pozor, nikoliv tvrdý!!!), nebude to fungovat.
  2. Pak si promyslete, co uděláte, když dítě roušku chtít nebude. Co tedy můžete udělat?
    • Když si nevezme dítě roušku, nepůjdete ven. Nemusíte se zlobit, prostě jen nemůžete ven.
    • Když si nevezme roušku, musí jet v kočáře, přes který dáte pláštěnku.
  3. A přesvědčte se, že to opravdu uděláte.

Citlivé děti

Jsou některé děti, které ale mají zvýšenou kožní citlivost. Zeptala jsem se proto Bc. Daniely Hartlové, která se zabývá senzorickou integrací:

"Když je hypersenzitivní malé dítě, může se stát, že rodiče prostě dítě k roušce nedonutí. Děti to mohou vnímat jako ohrožení života. Proto může pomoci těmto dětem, aby si roušku vzaly a nasadily samy. Potřebují mít více pod kontrolou to, co se děje s jejich tělem. Ujistěte se, že jim rouška pohodlně sedí a nikde je netlačí. Starším dětem se to dá vysvětlit a možná chviličku to vydrží. U malých dětí ale možná nezbude, než nevycházet. Terapie je možná, tkví v dlouhodobém jemném masírování od nejméně citlivých míst k nejvíce citlivému místu."

Pohádka o koronaviru

Můžete také vyrobit jednoduchou knížku s pohádkou o koronaviru. Knížku udělejte hlavně obrázkovou. Jestli nechcete malovat, na zvířátka můžete použít samolepky nebo obrázky vystříhnout z dětských časopisů. Pak můžete udělat příběh o kočičce nebo jiném zvířátku, které má vaše dítě rádo. Příběh může být založen na tom, že se kočička ráda vyvalovala na sluníčku, ale tam na ni číhal koronavirus. A kočička se ptala zvířátek, jak se před ním schovat. Všechna zvířátka říkala, že kočička nesmí ven. Až moudrá sova řekla, že na koronavirus platí rouška. A tak si kočička vzala roušku."

Shrnutí:

  • Rozmyslete si předem, za jakých podmínek se jde ven (s rouškou, nákrčníkem, pláštěnkou přes kočárek aj.).
  • Ušijte roušky z látek se vzorem, který se bude dítěti líbit, ev. který si dítě vybere.
  • Ujistěte se, že rouška pohodlně sedí. Měla by jít dobře nasadit, dobře sundat.
  • Zkuste příp. použít nákrčník nebo kukličku.
  • Dejte dítěti při odchodu ven na výběr, zda si vezme jednu roušku nebo druhou, ev. nákrčník. Nechte vybírat jen ze dvou možností. To, že by šlo bez roušky na výběr není.
  • Hrajte si. Táta může být koronavirus a hraje na babu. Ostatní jsou chráněni jen tehdy, když mají roušku. Rouška je jako štít nebo imunita, kterou můžou děti znát z elektronických her. Nebo použijte pohádku, do které zakomponujete roušku.
  • Použijte vyšší autoritu: "Nařídila to vláda. Musí to dodržovat i táta a máma. A dokonce i babička!" Použijte jinou vyšší autoritu. Bavte se s partnerem nebo kamarádkou (po telefonu) tak, jako když rozhovor není určen dítěti: "Ptala jsem se paní doktorky. A ta říkala, že prostě děti ty roušky mít musí."